Červenec 2008

Láčkovky

18. července 2008 v 21:46 | sisik |  galerie
Nepenthes aff. gracilisNepenthes aff. gracilisNepenthes ampullariaNepenthes ampullaria "red form and green form"Nepenthes bicalcarata
Nepenthes bicalcarataNepenthes campanulataNepenthes ephippiataNepenthes fuscaNepenthes glabrata
Nepenthes hamataNepenthes hamataNepenthes inermisNepenthes khasianaNepenthes macrophylla
Nepenthes macrophyllaNepenthes madagascariensisNepenthes maximaNepenthes miraNepenthes mirabilis
Nepenthes northianaNepenthes ovataNepenthes pectinataNepenthes rajahN. reinwardtiana "Bario, Borneo"
Nepenthes sanguineaNepenthes sibuyanenesisNepenthes spectabilisNepenthes talangensisNepenthes tentaculata
Nepenthes tentaculataNepenthes thoreliiNepenthes thoreliiNepenthes truncataNepenthes (mirabilis x ampullaria) x rafflesiana
Nepenthes 'Dormaniana'

Láčkovice

18. července 2008 v 21:45 | sisa |  galerie
Cephalotus follicularisCephalotus follicularisCephalotus follicularis - flowerCephalotus follicularisCephalotus follicularis
Cephalotus follicularisCephalotus follicularisCephalotus follicularisCephalotus follicularisCephalotus follicularis

Darlingtonie

18. července 2008 v 21:44 | sisa |  galerie
Darlingtonia californica Darlingtonia californica

Byblis

18. července 2008 v 21:43 | sisa |  galerie
Byblis aquaticaByblis aquaticaByblis aff. linifloraByblis aff. linifloraByblis gigantea
Byblis giganteaByblis giganteaByblis giganteaByblis linifloraByblis liniflora
Byblis linifloraByblis liniflora

Brocchinia reducta

18. července 2008 v 21:42 | sisik |  galerie
Utricularia aureaUtricularia australisUtricularia bremiiUtricularia bremiiUtricularia dimorphanta
Utricularia dimorphantaUtricularia floridanaUtricularia foliosaUtricularia purpureaUtricularia purpurea
Utricularia ochroleucaUtricularia ochroleucaUtricularia volubilisUtricularia volubilisUtricularia volubilis
Utricularia volubilisUtricularia vulgaris - turions

Fotogalerie » Pozemní bublinatky

Utricularia bilobaUtricularia bilobaUtricularia blanchetiiUtricularia calycifidaUtricularia campbelliana
Utricularia campbellianaUtricularia dichotomaUtricularia lividaUtricularia livida "Merrivuk, Natal"Utricularia nephrophylla
Utricularia nephrophylla "WF"Utricularia pubescensUtricularia pubescensUtricularia pubescensUtricularia pubescens
Utricularia pubescensUtricularia pubescensUtricularia pubescensUtricularia pusillaUtricularia pusilla
Utricularia quelchiiUtricularia sandersoniiUtricularia spec. "Aparaman Tepui"Utricularia spec. klein "Murosipan Tepui"Utricularia spec. klein "Murosipan Tepui"
Utricularia spec. klein "Murosipan Tepui"Utricularia subulataUtricularia subulataUtricularia subulataUtricularia tridentata
Utricularia unifloraUtricularia unifloraUtricularia welwitschii

Fotogalerie » Orchidoidní bublinatky

Utricularia alpinaUtricularia alpinaUtricularia alpinaUtricularia alpina - tuberUtricularia longifolia
Utricularia reniformisUtricularia reniformis

Brocchinia

18. července 2008 v 21:41 | sisa
Brocchinia reducta
Brocchinia reducta

Aldrovandka

18. července 2008 v 21:40 | sisa |  galerie
Aldrovanda vesiculosaAldrovanda vesiculosa - European typeAldrovanda vesiculosaAldrovanda vesiculosa - flowersAldrovanda vesiculosa
Aldrovanda vesiculosa - Japan typeAldrovanda vesiculosa - North Australia typeAldrovanda vesiculosa - cultivation, Wroclaw BGAldrovanda vesiculosa - smart cultivation, Dr. Adamec, Trebon, CZAldrovanda vesiculosa - Australian types seeds capsules
Aldrovanda vesiculosa - winter turionsAldrovanda vesiculosaAldrovanda vesiculosa - flower budsAldrovanda vesiculosa - SE Australian typeAldrovanda vesiculosa - turions of SE Australian type

bleskajda č. 1

17. července 2008 v 17:47 | sísa |  bleskovky
Vítejte u mé 1 bleskajy doufám že se bude dařit!!
1. ahoj!
2. vaše oblíbené zvíře?
3.kolik vam je let?
4.máte rádi masožravky?
5.vaše nej barva?
6.vaše nej kamoška?
7.máte sestru/bratra?
8.máte domácí zvíře?
9. co chcete za diplom?

roridula(roridula)

17. července 2008 v 17:39 | sisa |  roridula
Rod obsahuje pouze dva kriticky ohrožené druhy: Roridula dentata a R. gorgonias, které se endemicky vyskytují pouze v oblasti západního Kapska. Řídce větvené keře dosahují v přírodě velkého vzrůstu až 2 m nebo 0,7 m, v umělé kultuře jsou rostliny většinou menší do 0,5 metru. Klima a typy lokalit jsou podobné místům výskytu kapských rosnatek. Rostou v oblastech s proměnlivou vzdušnou vlhkostí, dostatečným pohybem vzduchu a v teplotním rozmezí kolísavých teplot 10-40 ºC. Při nižších teplotách obvykle zastavují růst. Ačkoliv chejlavy nejsou v pravém slova smyslu masožravé, bývají často pěstovány pro svoji velkou podobnost s masožravými rostlinami. Jejich listy jsou pokryty kapičkami lepkavého slizu, na který se chytá dostatek hmyzu. (Jsou známy případy, že v keřích dokonce natrvalo uvíznou malí ptáci!) Táto kořist slouží jako potrava jinému specializovanému drobnému hmyzu z řádu ploštic (klopičkám - rod Pameridea), který má naopak schopnost se po listech bezpečně pohybovat, aniž by se přilepil. Klopušky následně lepí své exkrementy na listy, čímž rostlinu vlastně hnojí. Příležitostně se živí nektarem z květů a sprašují je. Rostlina tak má ze své kořisti stejný užitek, jako kdyby byla masožravá. Na oplátku klopuškám poskytuje chejlava dostatek čerstvé koristi a ochranu před jinými predátory. V umelé kulture múžeme pestovat jak rostliny, tak na nich chovat i klopušky, které jsou již v evropských sbírkách velmi časté. Na vlastní oči tak lze být svědkem takového vztahu (mutualismus), který pozitivně ovlivňuje a přináší souběžný užitek oběma organismům.

Genlisea (Genlisea)

17. července 2008 v 17:37 | sisa |  genlisea
Genliseje jsou velmi vlhkomilné, celoročně rostoucí, pozemní rostliny, přizpůsobené i k dlouhodobému růstu pod vodou při mělkém zaplavení. Chytají zemní miniaturní živočichy do důmyslně šroubovitě srolovaných podzemních pastí. Rostou na trvale mokrých stanovištích v tropech a subtropech v Africe, a v jižní a střední Americe. Vyskytují se zpravidla v otevřených formacích tvořených krátkostébelnými travami, rostlinami šáchorovitými, dalšími vlhkomilnými bylinami a světlým rozvolněným keřovým patrem. Na chudých, silně písčitých humózních půdách se s genliseami často vyskytují rosnatky, rašeliníky a řasy. Genliseje nejčastěji vyhledávají hornatá území, kde se vyskytují v mlhavých a stále vlhkých polohách, ve výškách kolem 2000-2500 m n. m. Za vlhkostně příznivých podmínek sestupují i do poloh podstatně nižších. Genliseje se dají úspěšně pěstovat v uzavřených vitrínách společně s ostatními tropickými MR. Jednoduše pěstovatelné, avšak v kultuře stále velmi vzácné!

Darlingtonie (Darlingtonia)

17. července 2008 v 17:33 | sisa |  darlingtonie

Úchvatný a vzácný endemit vyskytující se pouze ve dvou středozápadních státech U.S.A - v jihozápadním Oregonu a severní Kalifornii. Pro tvar svých pastí připomínající vztyčenou hlavu kobry, bývá také nazývána "kobří lilie". Darlingtonie roste v širokém areálu nadmořských výšek, nalezneme ji v přímořských nížinných polohách téměř až na úrovni moře, ale také na horských úbočích vystavených západnímu, oceánskému proudění vlhkého vzduchu, kde vystupuje až do výšky 2800 m n. m. Ve vyšších nadmořských výškách bývají rostliny během zimy pod pokrývkou sněhu, zatímco rostliny z nižších nadmořských výšek jsou zřídkakdy vystaveny velmi slabému mrazu. Je to území se zimními dešti a letní suchou periodou, která trvá jeden až čtyři měsíce. V severnějších a vysokohorských polohách je sucho kratší. Roční úhrn srážek se na různých místech výskytu darlingtonie velmi liší (asi 500 až 2000 mm) a stejně je tomu i s průměrnými ročními teplotami (asi 2 až 15°C). Přesto darlingtonie není tolerantní vůči vysokým teplotám a nízké vlhkosti. Rostlina je vázána na mikroklima vytvářené horskými toky a prameništi. Roste v celých porostech na mírných svazích protkaných bystřinami stékajícími z hor a tajících sněhů, často i přímo v potočních náplavech a v peřejích. Teplota substrátu je vyrovnávána vodním tokem, který jej promývá a ochlazuje i v nejteplejších letních dnech na teploty většinou pod 15°C. Blízkost oceánu a popřípadě i vysokohorská poloha zajišťují vysokou vzdušnou vlhkost také v době letního sucha. Rovněž půda zůstává díky blízkosti vodotečí stále mokrá. Darlingtonie roste na výslunných i polostinných světlinách jehličnatých lesů, složených z jedlí, borovic, zeravů, douglasek a dalších dřevin. Koření v rašelinících, rašelině i ve štěrkovitých náplavech, vzniklých zvětráním hadců, jež v území převládají. Rostliny se zřídka vyskytují v rašeliništích se "stojatou" vodou a je zřejmé, že významně preferují "pohyblivou" vodu, která stále omývá jejich kořeny, což je zřejmě klíč k úspěšnému pěstování. Pěstujeme je ve vzdušnějších substrátech (rašeliník, rašelina) s přídavkem perlitu, keramzitu nebo žulové drti. Často zaléváme chladnou (v létě vychlazenou) vodou shora, v horkých dnech lze na povrch substrátu přidat kousky ledu. Darlingtonii vyhovuje venkovní kultivace s rozdíly denních a nočních teplot, ale dá se také pěstovat i na okenním parapetu v bytě. Aklimatizované rostliny lze celoročně pěstovat venku v zahradním rašeliništi. Je známo několik forem Darlingtonie - zajímavá je nedávno nalezená celozelená forma se žlutými květy, označená jako "Othello". Darlingtonie patří k pěstitelsky náročnějším rostlinám, vyžadující i v tropických dnech chladné mikroklima. Rostliny z nižších nadmořských výšek jsou však více tolerantní k vyšší teplotě a dobře snášejí i občasná letní vedra. V současné době je kultivace této majestátní rostliny relativně dobře zvládnutelná, avšak rostliny nikdy nedosáhnou téměř metrové výšky, jak tomu bývá v přírodě.

catopsis(Catopsis)

17. července 2008 v 17:32 | sisa |  catopsis
Catopsis berteroniana je epifyticky rostoucí masožravá rostlina pocházející zejména ze Střední Ameriky se širším výskytem od jižní Floridy až po východní Brazílii. Mnoholisté, bílým voskovým povlakem pokryté růžice velké 20-70 cm v průměru tvoří otevřené, světle zelené cisterny, velmi podobné jiným druhům bromélií. Do paždí jednotlivých listů se zachytává dešťová voda společně s hmyzí kořistí. Catopsis roste v prosluněných suchých křovinách v nížinách, v pobřežních mangrovech nebo ve světlých částech tropických deštných lesů do 1200 m n. m. Rod zahrnuje dalších 18 druhů, u kterých není masožravost zatím prokázána.

Brocchinia(Brocchinia)

17. července 2008 v 17:29 | sisa |  brocchinia
Brocchinia reducta je pozemně nebo skalně rostoucí broméliovitá rostlina, která se vyskytuje v jihoamerické Guyánské vysočině v oblasti Gran Sabana (Venezuela). Nalezneme ji jak v nižších nadmořských výškách, tak i přímo na platech vysokých stolových hor až do 2900 m n. m. Vyhledává velmi chudé a stále vlhké písčitě rašelinné půdy a nebo roste ve spárách či přímo na pískovci na slabé vrstvě organického materiálu. Tvoří úzké, vzpřímené rourkovité růžice vysoké 20-50 cm. Často roste ve skupinách. Kořistí se stává drobný hmyz a mravenci, kteří padají do hladkých nálevek s trávicí tekutinou, kde utonou. Díky přítomným mikroorganismům je hmyz dále natráven a živiny jsou poté přijímány žlázkami na povrchu vnitřních bází listů v růžici. Značně primitivní masožravost byla u této rostliny prokázána a je její předpoklad i u některých z dalších 18 druhů brocchinií. V této souvislosti lze uvažovat např. o Brocchinia hectioides, Brocchinia tatei alebo Brocchinia acuminata, která je navíc osidlována mravenci.
Brocchinia reducta

Aldrovandka (Aldrovanda)

17. července 2008 v 17:26 | sisa |  aldrovandka
Vzácná vodní masožravá rostlina rostoucí těsně pod vodní hladinou. Chytá vodní plankton a drobné korýše do podvodních pastí, podobných těm, co má mucholapka. Past vypadající jako škeble se po vydráždění v mžiku uzavře a uvězní tak jakoukoliv kořist. Aldrovandka vyhledává specifická stanoviště s minimální konkurencí ostatních vodních rostlin. Roste v čistých mělkých jezerech a plytkých tůních, jak v měkkých tak i tvrdých vodách (pH 5,6-6,8) v porostu rákosů, orobince a ostřic. Průhledná voda obsahuje maximálně střední koncentrace živin. Aldrovandka nejlépe roste při vyšší koncentraci CO2, nízkém pH (3,5-5,5), střední koncentraci huminových kyselin, teplotě (23-27°C) a dostatku kořisti. Zastínění a vyšší tvrdost vody ji nevadí. Aldrovandka se vyskytuje nepravidelně a vzácně od tropického pásma Asie, Afriky a severní Austrálie do mírného pásma Evropy a Asie. V tropech vegetuje celoročně, v mírném pásmu Evropy na zimu zatahuje. Jednotlivé populace se od sebe liší velikostí, zbarvením rostlin a ekologickými nároky. Zatímco evropské a japonské rostliny jsou celoročně sytě zelené, severo a jihoaustralské rostliny se na přímém slunci nádherně vybarví do ruda. Pro úspěšnou kultivaci se používá opad (staré uschlé hnědé listy z minulé sezóny) z úzkolistých ostřic a tento organický materiál je ve velké míře přítomen i na přírodních lokalitách. Dnes je již okenní a venkovní kultivace dobře zvládnutelná zejména pro subtropické a tropické formy.

Láčkovice (Cephalotus)

17. července 2008 v 17:25 | sisa |  láčkovice
Pozoruhodný australský endemit s velmi omezeným výskytem pouze na úzkou, asi 250km část jihozápadního pobřeží státu Západní Austrálie, mezi městy Cape Richie a Augusta. Je to pozemní, velmi vlhkomilná rostlina s rudými, 5 až 7 cm velkými pastmi, připomínajícími konvice láčkovek. Roste v trsech na trvale zamokřených, většinou zastíněných místech; v celoročně vlhkém a kyselém písčitě-rašelinném nebo slatinném substrátu, který obsahuje vysoký podíl organického materiálu (pH 4-5), v porostu trav a nízkých keřů, někdy i přímo na svazích vystavených slané mořské tříšti. V období dešťů mohou být rostliny krátkodobě zcela zaplaveny vodou. Láčkovice je závislá na přímořském podnebí zabezpečujícím stálou a vysokou vzdušnou vlhkost a nevyskytuje se dále než 16 km od pobřeží. Subtropické podnebí, které je velmi podobné středomořskému, je charakterizováno průměrnými teplotami 15,5°C (nejteplejší měsíc: 19°C; nejstudenější měsíc: 12°C), přesto láčkovice snese i krátkodobé a mírné mrazíky. Na lokalitách jsou časté husté mlhy. Láčkovice neprodělává během roku vyslovenou dobu klidu (dormance) a na zimu nezatahuje. Pouze při nižších teplotách a s kratším dnem mírně omezí růst a tvoří nemasožravý typ listů. Masožravé pasti se tvoří při teplotách vyšších, zejména během léta, kdy je také dostatek kořisti. Barevná intenzita rudých pastí je dána mírou oslunění, avšak pro maximální vybarvení pastí postačuje i polostín. Na lokalitách roste často společně s rosnatkou D.hamiltonii. Láčkovice je snadno pěstovatelná a je vhodná pro pěstitele s vytříbeným citem pro rostliny a toužícího po skutečné raritě z říše MR.

Láčkovky(Nepenthes)

17. července 2008 v 17:24 | sisa |  láčkovky
Nejrobustnější masožravé rostliny vyskytující se v tropických deštných lesích Asie - zejména Bornea a Sumatry. Koření v zemi a šplhají za světlem do korun stromů, nebo se plazí po povrchu, a někdy rostou i epifyticky. Většinou jsou to 1-20 m dlouhé liány, které však v omezených podmínkách v bytové kultuře dorůstají jen minima své skutečné velikosti. Hmyz a někdy i drobné hlodavce lapají do láček - konvic, dlouhých a baňatých i 40 cm, různého tvaru a zabarvení, umístěných na konci listů. Láčkovky rostou v pásmu tropického deštného lesa a vyhovuje jim stálé vlhké porostní mikroklima. Současně jsou však světlomilné, a proto upřednostňují okraje lesů při vodních tocích, břehy močálů, řídce zarostlé svahy kopců, bažinaté pralesní světliny a rozvolněné porosty horských pralesů, avšak mohou růst i ve stínu. Vyhledávají nejvlhčí partie a vyskytují se v mlhami bohatých polohách. Také mohou růst na stále vlhkých vápencových a pískovcových převisech, na pobřeží moře, v písčitých, ale i v jílovito-hlinitých alkalických substrátech. Podle výskytu se liší teplotními nároky. Druhy vysokohorské jsou chladnomilnější (prům. denní teplota 15°C), zatímco nížinné snesou i teploty vyšší (prům. denní teplota 22-27°C). Pravidelné jsou poklesy nočních teplot na 5-15°C. Půda bývá často vzdušná a chudá na živiny. Četné jsou i sezónní deště, které živiny vyplavují. Láčkovky se snadno pěstují v pokojové vitríně nebo skleníku, kde rychle a spokojeně rostou a často tvoří dostatek vybarvených pastí.

Byblis (Byblis)

17. července 2008 v 17:23 byblis

Rod Byblis zahrnuje pouze pět keříčkovitých druhů rostoucích pouze v Austrálii. Všechny lapají drobné živočichy a hmyz na neustále orosený a téměř stříbrný povrch úzkých a dlouhých listů. Zatímco Byblis gigantea roste endemicky jen v jihozápadní Austrálii, B.liniflora, B.aquatica, B.rorida a B.filifolia rostou v severní části Austrálie. Poslední tři jmenované druhy byly popsány nebo upřesněny A. Lowriem teprve v roce 1998, jako reakce na prokazatelné rozdíly v jejich vzhledu a výskytu vzhledem k původnímu druhu B.liniflora. Byblis gigantea je víceletá rostlina v přírodě dorůstající až 60 cm. Roste v teplotně mnohem mírnější oblasti v podnebí podobném středomořskému (vlhká zima a suché léto), kolem města Perth na vlhčích vřesovištích v tmavším bílém písku a v bílém křemičitém písku v oblasti severnějších písečných plání. B. gigantea je úzce ekologicky vázána na občasné letní požáry buše a pouze po nich dochází k masivnímu klíčení semen na lokalitách, které následuje po prvních deštích. Rostliny ze severnějších populací označované jako "Northern Form" nebo "Enneabba" jsou podstatně robustnější. Severoaustralské byblidy se vyskytují v tropickém podnebí s letními dešti a rostou na mokřinách a slatiništích v kyselých, silně písčitých nebo humózních půdách. Teplota se pohybuje kolem 16-40°C. Byblis aquatica roste ve velmi omezené oblasti v Severních Teritoriích v jemném jílovitém písku, v době dešťů ve vodou zaplavovaných prohlubních a na březích sladkovodních jezírek v mělké vodě. V oblasti Darwinu roste na lokalitách společně s B.liniflora, která zásadně preferuje nejbližší vyvýšená a sušší místa. B.liniflora roste na vyvýšeninách, v sušší písečné nebo jílovité půdě, a v kamenité půdě poblíž pískovcových desek v severních části Austrálie a na jižní Nové Guinei. B.filifolia roste v čisté písečné půdě v hustější vegetaci v oblasti otevřených stepních lesů v místech, kde se déle zadržuje voda i po období dešťů, v písečném substrátu na březích říček a kanálů, v písčité a jílovité půdě v oblastech pramenišť, v kamenité půdě poblíž pískovcových skal ve státech Západní Austrálie a Severní Teritoria. B.rorida se vyskytuje pouze v severní části státu Západní Austrálie v jemném zrnitém písku na okrajích jezer, v červeném písku v akáciových lesích, ve žlutém písku poblíž kanálů, ve vlhkém jílovitém písku na štěrkových náplavech a mělčinách, v době dešťů zaplavovaných písčitých půdách poblíž pískovcových výchozů a skal, na lateritových půdách, v červené kamenité půdě, ve žluto-šedé půdě a v béžových písečných rákosinách. Všechny tyto druhy jsou v přírodě jednoleté, avšak v kultuře mohou být při dobrých podmínkách i dvouleté. Byblisy jsou nádherné rostliny, které udělají radost každému pěstiteli masožravých rostlin.

Bublinatka (Utricularia)

17. července 2008 v 14:58 | sisa |  bublinatky
Rostliny rodu Utricularia, který je druhově nejbohatší z říše masožravých rostlin, lze nalézt na celém světě. Zatímco bublinatky z mírného podnebního pásma přes zimu zatahují do přezimovacího pupenu, tropické a subtropické rostliny vegetují celoročně. Rostliny chytají velmi drobné zemní a vodní živočichy do specializovaných a podzemních pastí, které vhodnou kořist rychle nasají a uvězní. Bublinatky dělíme na vodní (až 1,5 m dlouhé a rozvětvené rostliny), pozemní (porosty drobných úzkolistých prýtů - rostou v bohatých svěže zelených trsech), epifytické (robustnější listy a většinou orchidejovité velké květy) a hlíznaté. Bublinatky vyhledávají stále nebo sezónně vlhká stanoviště. Často rostou ve vodě, nebo jsou sezónně zaplavené a velmi rychle osidlují dostupný prostor. Vyhledávají mělké břehy, laguny jezer a vodních toků, stále vlhké mělké písčiny, kmeny stromů, mechaté skály a růžice broméliovitých rostlin. Rostou v plytké vodě, bažinách a v kyselém písčitém substrátu s různým podílem organického humusu. Jsou přizpůsobeny ke kolísání vodní hladiny a mají rády vysokou vzdušnou vlhkost. Některé druhy přečkávají období sucha jen pomocí semen, jiné tvoří hlízy. Bublinatky jsou lehce pěstovatelné a mají nádherné květy. Hodí se proto nejen k osazování pokojových vitrín, ale i jako doplněk k ostatním masožravým rostlinám.

rosnolist

17. července 2008 v 14:53 | sisa |  rosnolist
Velmi pěkná a v kultuře stále vzácná keříkovitá masožravá rostlina rostoucí v přímořském podnebí Portugalska, jihozápadního Španělska a západního Maroka v nadmořské výšce okolo 200 m n. m.. Rosnolist roste na pískovcových skalách, a v písčité a kamenité půdě v podrostu prosluněných borů (Pinus pinaster), spolu s levandulí, jalovcem, čilimníky a jinými poměrně suchomilnými rostlinami. Půda je značně porézní a jakákoliv srážková voda jí rychle proteče. Hluboký kořenový systém však vždy dosahuje do vlhčích částí půdy nebo do spár pískovcového podkladu. Chemická reakce substrátu je jen slabě kyselá až neutrální. Vliv oceánu způsobuje stálou vzdušnou vlhkost. Rosnolist může využívat vlhkosti z rosy nebo z mlhy, kterou přijímá listy. To má zvláštní význam za pravidelného letního nedostatku dešťových srážek. Zimy jsou vlhké, velmi mírné, s teplotami většinou nad 10°C. Při přezimování rosnolist nezatahuje, jen zpomaluje růst. Rosnolist chytá kořist na stále lepkavé listy, které vydávají specifickou vůni. Bohužel má neobnovitelný kořenový systém, a proto se nesmí přesazovat. Vyžaduje specifickou vlhkost substrátu, při trvalém přemokření hyne. Trvalé vysušení substrátu však také vede k úhynu rostlin. Pro pěstování se používají zásadně neglazované pálené keramické květináče. Kultivace není náročná, avšak vyžaduje neustálou pozornost a péči. Jen tak se podaří dopěstovat tuto skutečně nádhernou rostlinu do dospělosti.

Rosnatka (Drosera)

17. července 2008 v 14:51 | sisa |  rosnatky
Rosnatky z této skupiny rostou běžně v tropech a subtropech Afriky, střední a jižní Ameriky, Asie a Austrálie, a to pouze na stanovištích se stále nebo sezónně vysokou půdní vlhkostí. Podnebí bývá natolik mírné a vyrovnané, že umožňuje celoroční nebo sezónní přežití asimilačních orgánů. Časté jsou změny denních a nočních teplot - během dne teploty vystoupí i na 40°C, zatímco v noci mohou poklesnout až k 0°C. Případné trvalé chladnější období se projevuje jen útlumem listů, avšak rostliny nezatahují. Úplné vyschnutí substrátu má pro většinu druhů katastrofální následky a populace těchto rostlin se obnovují ze semen. Některé druhy mohou tedy vegetovat jako letničky. Tyto druhy vyžadují dostatek světla a nesnášejí zástin ani konkurenci jiných rostlin. Preferují kyselé a chudé písčité, rašelinné a slatinné půdy. Proto se uchylují na trvale vlhké rašeliniště a slatiniště, mokvavé mechaté skály a někdy i na slabě zarostlé náplavy toků. Velmi nenáročná skupina rosnatek, vhodná zejména pro začátečníky. Bezproblémově pěstovatelné! Zvláštní skupinou s poněkud odlišnými ekologickými požadavky jsou africké caulescentní rosnatky. Tyto rosnatky se vyskytují především v hornatých oblastech Jižní Afriky. Zatímco některé druhy rostou celoročně, jiné výrazně omezují, nebo zastavují růst při úplném letním vyschnutí substrátu. V těchto nepříznivých podmínkách nadzemní části rostlin hynou a rostliny přežívají období déle trvajícího letního sucha ve formě ztlustlého kořene. Jakmile sucha pominou a přijdou první srážky, rostliny obnovují svůj růst. Rostou na sezónních, nebo trvalých mokřadech, prameništích a březích potoků v kyselé, chudé písčitě-kamenité rašelinné a jílovité půdě. Denní teploty dosahují až 40°C. Časté jsou noční poklesy teploty i k 0°C, někdy může i slabě mrznout. Skutečně impozantní a většinou vystoupavé rostliny s velkými květy, které jsou vhodné jak pro začátečníky,.